Pokazit se toho mohlo opravdu hodně. Pokud letadlo nezachytilo brzdicí lano (tzv. bolter), mohlo narazit do zaparkovaných letadel nebo přepadnout přes palubu. Piloti se vraceli z bojových misí vyčerpaní, často za špatného počasí nebo v noci, což vedlo ke špatným odhadům výšky a rychlosti. Samostatnou kapitolou pak bylo přistání s poškozeným letadlem. Typické nehody na palubách letadlových lodí můžete vidět v ukázce z dokumentu Příběhy rytířů nebes na Prima ZOOM:

Záběry ukazují palubní letouny včetně F4F Wildcats a F6F Hellcats, kterým se rozlomily podvozky, sklouzly do strany nebo se zabořily do palubní nástavby poté, co se jim nepodařilo zaháknout záchytná lana. Letadla také často skončila s nosem a vrtulí zabořenými do paluby, mnohým explodovaly přídavné nádrže, další nedobrzdila a skončila v zaparkovaných strojích nebo spadla do moře.

Notoricky neoblíbené letadlo

Z množství typů palubních letadel používaných americkým námořnictvem se mezi piloty stal notoricky neoblíbeným Vought F4U Corsair. Letoun s typicky zahnutými „rackovitými“ křídly ve tvaru písmene W měl čtyři metry dlouhou robustní příď, přes kterou nebylo během přistání vidět skoro nic – a to včetně signálního důstojníka (LSO), který stroj naváděl. Podvozek Corsairu měl navíc tendenci po palubě poskakovat a přeskočit tak brzdicí lano. Dohromady to u jinak velmi efektivní stíhačky vedlo k 922 provozním ztrátám ve srovnání s 538 Corsairy ztracenými v boji.

Mohlo by vás také zajímat: Kouř, plameny a potopené lodě. Nálet na Pearl Harbor paradoxně prohrál Japoncům válku

Ke ztrátám docházelo už při výcviku na Michiganském jezeře, kde Američané používali pro výcvik přistávání na letadlových lodích i dvě přestavěné kolesové lodě USS Wolverine a USS Sable. V letech 1942-45 zde havarovalo přes 200 letadel.

Zdroj: Cradle of Aviation Museum, U.S. Naval Institute