Na jižním cípu jihoamerického kontinentu se na zhruba jednom milionu kilometrů čtverečních rozkládá území Patagonie. Většina spadá pod Argentinu, menší část zasahuje do Chile. Kdysi se tu proháněly pumy americké, které si držely titul nejobávanějšího predátora v regionu.

Na počátku 20. století ovšem v Argentině patřil k nejdůležitějším průmyslovým odvětvím chov ovcí a pro chovatele představovaly pumy nežádoucí návštěvníky. Ve snaze ochránit svá stáda začali pumy lovit, bohužel ale populaci šelem srazili na hranici vyhubení. Od roku 1908 chov ovcí upadal, pumy už ale byly téměř pryč. A tak měli tučňáci pré. „Když tito predátoři zmizeli, mohli si tučňáci magellanští zakládat velké hnízdní kolonie na pevnině,“ uvedl Mitchell Serota, hlavní autor článku, který před pár dny vyšel v žurnálu Royal Society.

Nejvíc koček v historii

V posledních letech se začaly elegantní šelmy do Patagonie vracet. Umožnily to programy na ochranu přírody i ranče darované argentinské správě národních parků, které se v roce 2004 přeměnily na Národní park Monte León. Prospělo to i dalším druhům, daří se tu i liškám nebo lamám guanako.

Článek popisuje, jak návrat pumy proměnil zdejší ekosystém. Data z GPS a kamer přinášejí důkaz o největší hustotě populace pum, co tu kdy byla. Na každých 100 kilometrů čtverečních v současnosti připadá v průměru 13,2 těchto kočkovitých šelem.

Tučňák si naběhl

Velké skupiny pum se shlukují kolem kolonií tučňáků magellanských, kteří žijí na pobřeží šest měsíců v roce, přibližně od září do března, uvedl pro ABC News Emiliano Donadio, ekolog a vědecký ředitel neziskové organizace pro ochranu přírody Rewilding Argentina.

Podle Mitchella Seroty, který prováděl výzkum jako doktorand na Kalifornské univerzitě v Berkeley, se tučňáci stávají pro pumy snadnou kořistí. To, že si na nich pumy pochutnávají, si všiml už dřív, považoval to ale za ojedinělé incidenty. Původně nepřijel do Argentiny studovat tučňáky, chtěl tady zkoumat, jak lidská činnost působí na divokou přírodu. Do parku s kolegy nainstalovali 32 fotopastí a mezi roky 2019 a 2023 čtrnácti dospělým pumám umístili na krk obojky s GPS. Sesbíraná data je navedla k tomu, aby se zaměřili na jídelníček zvířat.

Překvapilo ho, že se pumy tak výrazně adaptovaly. Dle jeho slov se to ale dalo očekávat. „Pumy jsou neuvěřitelně odolný druh,“ říká. Přizpůsobivá šelma obývá Ameriku od And na jihu až po sever Kanady a do jejího jídelníčku patří víc než dvě stovky různých „chodů“. Tučňáci jim do tlamy vběhli prakticky sami.

Přečtěte si také: Úžasné záběry práce vlčí smečky. Zvířata vykopala ve sněhu tunely, aby mohla projít mláďata

Tučňáci po celém světě obvykle zakládají kolonie na ostrovech u pobřeží, kde nemívají problémy s pozemními predátory. Od té doby, co tučňáci magellanští osídlili pobřeží Argentiny, se stali bohužel bohatým a bezbranným zdrojem potravy. Donadio vysvětluje, že ulovit tučňáka není nic náročného. Tučňáci jsou totiž předvídatelní, pořád se vyskytují na stejném místě. A neuletí.

Příroda si poradí

V půlce roku, kdy tučňáci opouštějí svá stanoviště, si pumy poradí. Vrátí se k jedné ze svých historicky oblíbených kořistí – lamě guanako. Byť udolat velkou lamu vyžaduje výrazně větší energetický výdej. „Tučňákům zkrátka věnují větší pozornost, protože je snazší a méně nebezpečné je lovit,“ říká Donadio.

Kupodivu ale nenarostl jen počet zdejších pum. Vědci zaznamenali i rekordně velké množství tučňáků. Nevypadá to tedy, že by pumy jejich populaci výrazně ohrozily.

Výzkumníci podotýkají, že ekosystémy se transformují nejen navracením divoké zvěře do volné přírody, ale i negativním působením člověka. „Mohou se vytvářet zcela nové interakce, které nečekaným způsobem mění chování a stav populací zvířat,“ uzavírá Serota.

Zdroj: ABC News, National Geographic

Video, které jste mohli minout: Nevídaná obětavost policistů v USA: Z mrznoucí vody vylovili celou posádku potopeného auta