Matsuri Takahaši byla mladá, ambiciózní a úspěšná. Pracovala pro největší reklamní agenturu v zemi a měla kariérně skvěle našlápnuto. Jenže cena byla obrovská. Matsuri ve skutečnosti pracovala skoro pořád. Měsíčně nastřádala i přes 100 hodin přesčasů, nikdy se nestalo, že by nezvedla telefon, a večery trávila zábavou s nadřízenými, aby se u nich dobře zapsala. Aby to všechno stihla, spala jen okolo 10 hodin týdně.

Čtěte také: Bizarní volební kampaň. Politici v Indii obcházejí lidi s rybou v ruce

Brzo se její sociální sítě změnily spíš v sérii volání o pomoc. „Je pět ráno, moje tělo se třese... nemůžu spát, jen se bojím dalšího dne.“  Nakonec už to nezvládla. V roce 2025 teprve 24letá Matsuri spáchala sebevraždu.

Digitální doba nás nenápadně ničí

Tenhle příběh v Japonsku vůbec není ojedinělý. Pod tlakem kultury, která považuje odchod z práce před šéfem za projev slabosti a idealizuje neustálý výkon, se ze smrti z přepracování postupně stal pojem. První případy lidí, kteří zkolabovali přímo v práci, se v zemi objevily v 70. letech 20. století. Infarkty a mrtvice způsobené extrémním stresem se tak rozmohly, že fenomén smrti z přepracování dostal své vlastní jméno – karóši. Později přibyl i termín karojisacu, což je poddruh karóši a znamená sebevraždu způsobenou neúnosným pracovním stresem.

Jen v roce 2024 se v Japonsku podařilo dobře zdokumentovat na 1300 případů karóši. Statistiky jsou neúprosné: každý desátý muž v zemi pracuje více než 60 hodin týdně. A i když se Japonsko snaží o reformy, kultura „salary-manů“, kteří obětují firmě i poslední zbytek důstojnosti, se mění jen velmi pomalu. Vědecký výzkum přitom mluví jasně: práce nad 55 hodin týdně je hazard se zdravím. Zvyšuje riziko mrtvice o 35 %, zvyšuje riziko úmrtí na srdeční choroby o 17 % a vytváří chronický stres, který oslabuje imunitu a vede k nevratným psychickým poruchám.

Problém ale je, že i když se původně problém karóši vztahoval hlavně na japonské úředníky v korporátech, dneska už se s ním potkáme i pořádně daleko od tokijských mrakodrapů. Má totiž mnohem nenápadnější tvář. Kvůli chytrým telefonům, home office a neustálé dostupnosti na e-mailech se přepracování stalo skoro neviditelným. Ale to neznamená, že neexistuje, naopak. Začíná nám totiž pomalu mizet hranice mezi ložnicí a kanceláří. Pocit, že musíme být tak nějak pořád „zapnutí“, lidi ničí možná o trochu pomaleji, ale o to důsledněji a z karóši se stala de facto globální epidemie, která podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) ročně zabije už 745 tisíc lidí.

Zdroj: WHO, JIL.go.jp, International Labour Organisation

Video, které jste mohli minout: Tornádo se prohnalo městem: Bořilo domy, hlásí zraněné. Záběry ukazují řádění živlu v USA